Skeleton - Lucie Švancerová

Tento sport, v němž se první závod uskutečnil již v roce 1884 ve Švýcarsku a jenž byl poprvé zařazen na Olympijské Hry již v roce 1928 ve Svatém Mořici, je stále pro spoustu lidí málo známý. Proto něco málo teorie: "Skeleton je sport, který se jezdí ve stejných ledových drahách, jako například sáňkování nebo boby. Skeleton má velmi blízko k závodnímu bobování, ovšem na rozdíl od bobů nejezdí po nožích. Jsou to vlastně jakési speciální velmi nízké saně připomínající tenkou desku, na které jezdí závodník v ledovém korytě v poloze vleže na břiše, hlavou napřed. Konstrukčně se skeleton od saní výrazně liší. Na polstrované desce s držáky, která je jen několik málo centimetrů nad zemí, jsou ukotvené takzvané lyžiny, po kterých se jede. A jak jízda na skeletonu vypadá a kdo se jí věnuje? jde o skutečné odvážlivce, kteří se vrhají na tenké desce ledovým tobogánem hlavou dopředu. Řízení skeletonu je poměrně náročné. Jezdec jej ovládá rameny, ale i prostým pohybem hlavy, případně okovanými špičkami bot. Ve stokilometrové rychlosti už hraje roli samozřejmě i odpor vzduchu. Pokud chce skeletonista přenést váhu a najet v určité části trati například do zatáčky, stačí jen zmíněné natočení hlavy."

To byla teorie. Když jsem si však přečetl, že závodníci se při závodech řítí ledovým korytem rychlostí 140 km/h, tak musím říct, že před Luckou Švancerovou hluboce smekám. A to nejen pro její odvahu, ale i za to, že reprezentuje jméno Hnojic na mezinárodní úrovni v tomto sportovně náročném, ale finančně naprosto neatraktivním sportu.