Sokol historie

V obci se již před první světovou válkou, v roce 1913, jevil zájem o tělesnou výchovu. Byli to Josef a Vojtěch Holoubkovi, Jan Sobota a Čeněk Ošťádal, kteří měli v sadě u Holoubků postavenou hrazdu, na které cvičili a později navštěvovali cvičení sokolské jednoty žerotínské, která byla založena již v roce 1927.

V dubnu roku 1919 si Vojtěch Loutocký postavil na zahradě provizorní bradla a ze školy vypůjčenou hrazdu. Stává se mluvčím mladých nadšenců, kteří myšlenku Sokola v Hnojicích nehodlají vypustit z hlavy. 24. července 1919 se koná veřejná schůze, na které mluví župní vzdělavatel Dr. Evžen Dosoudil z Olomouce o cílech a úkolech Sokola. Ustavuje se přípravný výbor ve složení: Michal Sedláček, Jan Vyhnánek, Bohumil Krček, Vojtěch Ledvina a Vojtěch Loutocký. Za zakládající členy se také s příspěvkem 200,- Kč přihlásili Josef Bajer s chotí, Klement Introvič s chotí, Michal Sedláček a Bohumil Krček.

Protože byly vykonány potřebné přípravné práce, bylo povoleno svolání první ustavující valné hromady na den 10. září 1919. Odbor Sokola v Hnojicích, župou přiřazený k mateřské jednotě žerotínské, vchází do života ustavující valnou hromadou dne 10. září 1919. Schůzi předsedal a řídil ji starosta obce Josef Bajer.

Počátkem roku 1920 se rozdělují úkoly k zajištění dovozu stavebního materiálu na úpravu kolny na tělocvičnu. Přestavba na tělocvičnu byla v květnu dokončena a vyžádala si náklad 15.000 ,- Kč. 8. prosince 1920 byl na župní schůzi prohlášen hnojický Sokol samostatnou jednotkou.

V červenci roku 1921 byla podána žádost Státnímu pozemkovému úřadu v Praze o přidělení pozemku o rozloze asi 5.000 m² s polní kůlnou z vyvlastněného velkostatku, náležícího k panství knížete Jana Lichtensteina. pozemek měl být stavebním místem pro příští hnojickou sokolovnu a mělo na něm být zřízeno také velké hřiště. Žádost byla kladně vyřízena, ale pro nedostatek peněz byla koupě odložena na pozdější dobu. Při parcelaci pozemků lichtensteinského velkostatku v dubnu 1925 byl zakoupen 1 ha pole a polní kůlna, se kterou se počítalo, že se upraví na sokolovnu. K tomu ale nedošlo, protože 27. srpna 1929 kůlna vyhořela.

Osud byl ale neúprosný. Po mnichovské dohodě 29. září 1938 vyhlásili Němci 15. března 1939 Protektorát. Začala doba německé hrůzovlády a pronásledování všech Čechů. Spolkové jmění bylo zajištěno a sokolský život ochromen. 12. dubna 1941 zastavili nacisté činnost Sokola. 11. října 1941 byl Sokol rozpuštěn. Nastala těžká doba pronásledování. Umučeni byli josef Urban, jeden z prvních cvičitelů jednoty, a Vojtěch Válek, popraven byl dřívější žák jednoty Jindřich Nevěřil a na barikádách padl Miroslav Myšák. Činnost jednoty byla opět zahájena 12. června 1945 pravidelným cvičením všech složek.

V roce 1949 a 1950 činnost jednoty značně ochabla a stalo se, že poprvé od založení jednoty nebylo uspořádáno veřejné cvičení. Byla také zrušena pobočka v Babicích, protože nevyvíjela žádnou činnost.

V roce 1958 udělil Ústřední výbor Československého svazu tělesné výchovy Františku Malaskovi veřejné uznání za zásluhy o rozvoj Československé tělesné výchovy II. stupně.

Velkou brzdou pro zdárné rozvíjení tělovýchovné činnosti byla naprosto nevyhovující tělocvična, a to jak po stránce prostorové, tak i zdravotní. Neměla sociální zařízení ani šatny. MNV podal na ONV v Olomouci požadavek na výstavbu nové tělocvičny, který byl schválen. Projekt počítal s výstavbou vlastního sálu o ploše 270 m² a nízkých přístavků, ve kterých jsou umístěny dvě šatny, umývárna, klubovna, místnost pro cvičitele, zdravotní místnost, WC pro muže a ženy, nářaďovna, kotelna s uhelnou a průběžná chodba, která má vstupy na obou koncích. Stavba byla započata 6. června 1967 a uvedena do provozu dne 27. září 1971. Bylo odpracováno 30.954 brigádnických hodin, náklady na výstavbu byly 840.000,- Kčs.

V současnosti (údaje z konce roku 1997) má hnojický Sokol 129 členů, z toho 60 mužů, 31 žen, 5 dorostenců, 7 žáků a 26 žákyň.

Činnost jednotlivých oddílů

Oddíl lehkoatletický

Oddíl stolního tenisu

V prvních počátcích se hrálo jen rekreačně. Až po roce 1945 se několik roků hrálo i závodně. Byl uspořádán i velký turnaj na sále u Vilímců, na němž se sešlo 50 mužů a 29 dorostenců. Nyní se hraje opět jen rekreačně.

Oddíl odbíjené

Oddíl měl v dřívějších letech velmi dobrou tradici. Družstvo mužů hrálo po léta na turnajích v širokém okolí a dobývalo předních míst v umístění. Později jeho činnost ochabla. V nově postavené tělocvičně bylo vybudováno zařízení pro odbíjenou, což bylo předpokladem k novému oživení tohoto sportu. V současnosti se však odbíjená hraje jen rekreačně.

Oddíl ledního hokeje

Oddíl byl založen ve třicátých letech. Začátky byly těžké, ale v krátké době se družstvo dostalo na úroveň tehdejších družstev. Družstvo bylo po celou dobu zaregistrováno a hrálo v různých soutěžích. Největšího úspěchu dosáhlo v roce 1940, kdy se stalo přeborníkem olomoucké sokolské župy. Jako župní vítěz se zúčastnilo turnaje žup Východomoravského kraje ve Zlíně a stalo se jeho vítězem.....

V roce 1988 měl oddíl 15 registrovaných členů, v roce 1990 potom 20.

Jeho další rozvoj ale narážel na špatné klimatické podmínky, které neumožňovaly v zimních měsících napuštění přírodního kluziště, protože ubývalo mrazivých dnů. Hokejisté neměli kde trénovat a peněz na pronájem umělého kluziště ve Šternberku se jim také nedostávalo.

Oddíl kopané

viz Fotbalové mužstvo

Sokol Hnojice také pořádá pravidelné cvičení pro všechny věkové kategorie. U mužů je nejoblíbenější fotbal, nohejbal a volejbal a u žen volejbal a gymnastika.

Fotbalové mužstvo

Nahoře zleva: Luboš Smrček, Martin Vyhnánek, Zdeněk Vyhnánek, Petr Tiefenbach, Jiří Kobylka, Jan Žváček, Petr Smrček, Zdeněk Rabenseifner (trenér).
Dole zleva: Josef Papica, Pavel Koutný, Petr Pavlík, Pavel Navrátil, Marek Štarnovský, Leoš Černý.

Fotbalový oddíl byl založen v roce 1966 na popud Josefa Ošťádala ml. K tomuto účelu bylo upraveno hřiště, aby odpovídalo požadovaným rozměrům a byla také zakoupena výstroj za 3.101 Kčs.

V prvním roce po vzniku se oddílu příliš nedařilo a skončil ve IV. třídě okresní soutěže na předposledním místě . O rok později se mu již dařilo lépe a skončil na 2. místě. V dalších letech pak následovně: v roce 1968 na 4. místě, v roce 1969 na 6. místě, v roce 1970 na 3. místě...

Největšího úspěchu od svého založení dosáhl oddíl v roce 1997, kdy postoupil ze soutěže III. třídy do okresního přeboru. Následujícího roku na jaře bylo započato s úpravou fotbalového hřiště a jeho okolí. V měsících dubnu až květnu byl položen nový trávník, který byl k dispozici na podzim roku 1998.